Vandráci jdou do nebe

Vlasta Redl

1:VždC#ycky jsem si mD#myslel, že rF#áj je velký jC#am,
něco mezi WD#moodstockem a folkparF#ádou v HF#/FulínG#ě,
dC#av kolem pD#miána a každá pF#íseň o něčC#em
a spousta vD#mína a hF#olek nF#/Fa klínG#ě.
2:A taky jsem věřil, že v ráji najdu tebe
a vůbec všechno, co jsem kdy kde ztratil,
a že tam napravím svoje kamení aspoň chlebem
a že vrátím dluhy, co jsem tady nezaplatil.
3:A hodně jsem vzpomínal, co všechno by se dalo změnit,
a třídil minulost, jako by štěstí na tom stálo,
a pak v dálce zahřmělo a mně se v hlavě rozsvítilo
a došlo mi, že na ráj by toho bylo trochu málo.
R:Protože rF#áj, to je jen obyčejný svEmět, kde platí zákony,
kdD#me platí slovo a kde plBmatí daný slib,
F#obyčejná důvěra v obyčEmejnou spravedlnost,
D#mobyčejná víra, že doopravdy bude zG#ase lípD#m.  G# 
4:A tak jsem se stal vandrákem na cestě do nebe,
vyhnali mě z domu, a tak jdu sám za sebe,
jedni na patníku sedí, druzí vracejí se zpět,
ptám se všech, jestli vědí, kde že to končí ten náš svět.
5:A každý zná cestu správnou, každý mi dává x dobrých rad,
a všichni správným směrem rukou mávnou, že tudy se mám dát,
jenže každý ukazuje jinam a všichni chtějí pravdu mít,
jako kompas přímo z pólu, a já nevím, komu uvěřit.
R:Protože ráj, to je obyčejný svět, kde platí, co kdo řek',
obyčejná důvěra, že dovoláš se pomoci,
obyčejná naděje, že se i na tvou nemoc hledá lék
a že tvůj svět není ledovec na jih plovoucí,
proč se tvářit, že máš v tom světě vlastní svět?
R:Vždyť ten náš svět, to je obyčejný ráj, jen bez té důvěry,
že na nás někdo myslí a chce pro nás jen to nej-,
náš svět, to je obyčejnej ráj, kde andělé jsou strážní
a kde má cenu jen to, co je na prodej.
*:Kdybys mC#ěl cestu stD#mejnou a nF#emohl mě nC#ajít,
/: dřD#mív nebo pF#ozději stejně sG#ejdeme se v RC#aJi ... :/
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:17:12.228+00:00
Výsledky hledání: